Via Claudia Augusta - z Rakouského Linze do italských Benátek - časť 4
den šestý
Glurns - Pfunds, tento den 55 km, celkem 400 km
První díl skončil výjezdem do Reschenpassu a tedy opuštěním Itálie. Takže ještě pokračuje den šestý:
Je to moc příjemné vědět, že od teď už pojedu převážně z kopce a sjezd do Nauders je naprosto ukázkovou cyklostezkou. Bez aut, s mírným sklonem, zmizely i všechny ty italské ploty a plůtky a naopak přibyly seníky.
Jenže v Nauders váhám, kudy vlastně dolů. Na rozdíl od široké a povlovné jižní strany je severní strana strmá a úzká. Silnice směrem na Kajetanbrücke se spoustou tunelů je označena cedulí o zákazu vjezdu cyklistů. Škoda, neuvidím pevnost Nauders... Co nadělám, těšila jsem se na cestu z kopce, ale musím vyšlápnout ještě jeden kopec - přes Norbertshöhe (1405 m), což dělá sto výškových metrů nahoru a následně téměř 400 m dolů přes jedenáct serpentin se dostanu do Martiny k řece Inn a přes hraniční přechod do Švýcarska. Ještěže tudy téměř žádná auta nejezdí.
Nebudu potřebovat pas? Ale celník jen mávne rukou a já se ocitám ve Švýcarsku :-)
Nepříjemné je ale zjištění, že Innská cyklostezka tudy vede po hlavní a jediné silnici :-( Čekají mne tři tunely a Finstermünzpass :-( Hluboko dole pode mnou je Altfinstermünz, pohraniční opevnění :-( Právě tudy přes řeku zřejmě vedla Via Claudia Augusta, ale žádná ze stezek na mapě není označená jako vhodná pro cyklisty :-( Znovu vytahuji žlutou reflexní vestu :-(
Mé dnešní putování končím v kempu před městečkem Pfunds v nadmořské výšce 991 m. Je plné kajaků a kajakářů, ale netuším, zda-li se pouští na vodu při takto rozvodněné řece :-(
den sedmý
Pfunds - Tiefental, tento den 90 km, celkem 490 km
Měla to být parádní jízda převážně dolů, ale počasí plánovanou pohodu trochu zhatilo. Bylo takové typicky aprílové - chvíli slunce, chvíli déšť. Naštěstí se mi podařilo v jednu tu slunečnou chvíli vysušit stan i spacák a dokonce i poobědvat.
Původní římská stezka vedla o něco výš, ale já se držím řeky. Prvním větším městem je Landeck. Hrad ze 13. století se vypíná na skále nad městem a stezka mne vede centrem města obklopeným horami ze všech stran.
Zříceninu hradu Kronburg vysoko na skále nad údolím rozhodně nelze přehlédnout, ale než jej osvítí slunce, chvíli si počkám.
Odpočívadla pro cyklotrasu Via Claudia Augusta jsou doplněna mapou, pumpou a informacemi ve třech jazycích. Jedna taková cedule upozorňuje na místo, kde jsou do skály vyryty rigoly - možná stopy právě těžkých římských válečných vozů.
Značení mne vede chvíli po pravé, chvíli po levé straně řeky, úzkým údolím spolu se železnicí a dálnicí. U Imstu by se měla odpojit do sedla Ferns Via Augusta Claudia, ale žádného značení jsem si nevšimla, což mi ovšem nevadí, protože já se budu držet řeky Inn až do bavorského Pasova.
Zbytek trasy mi celkem splývá - chvíli podél řeky, chvíli podél železnice, křížení s dálnicí - Roppen, Haiming, Mötz, Telfs a konečně camping Tiefental.
den osmý
Tiefental - Flintsbach am Inn, tento den 120 km, celkem 610 km
Tak tenhle rodinný kemp, camping Tiefental "Roppnerhof" se mi opravdu moc líbil. Takhle by mohly vypadat všechny a to by se na kole natěžko parádně cestovalo. A paní Doris mi dokonce ráno donesla kafíčko, když viděla, jak se živím vločkovou kaší z ešusu :-)
Zázrak - je sice chladno, ale obloha je úžasně modrá.
Innsbruck, hlavní město Tyrolska leží v údolí Innu v bezprostřední blízkosti vysokých hor - severně se zvedá masivní jižní stěna pohoří Karwendelgebirge, které tvoří hranici s Bavorskem a silnice k Brennerskému průsmyku na jih obklopují směrem na východ Zillertalské Alpy a na západ Ötztalské Alpy.
Innsbruckou hlavní třídou je široká Maria Theresien Strasse vybíhající ze středověkého jádra města k triumfálnímu oblouku. Tou nejznámější pamětihodností je Goldenes Dachl (Zlatá stříška), pozdně gotický arkýř císaře Maxmiliána I. z let 1497-1500. Z balkónu se střechou s pozlacenými střešními taškami mohl císař zdravit své poddané, shromážděné na náměstí pod ním.
V Innsbrucku se konala v letech 1964 a 1976 zimní olympiáda, ale zlato z turnaje čtyř můstků si odsud odvezl Jiří Raška v sezóně 1970/71.
Řetězec pěkných starých měst sleduje údolí Innu směrem po proudu a mnoho z nich bylo vybudováno z výnosů středověké těžby soli a stříbra.
Na pravém břehu řeky Inn leží Wattens, městečko, kde na přelomu 19. a 20. století zahájil český rodák Daniel Swarovski (1862-1956) výrobu broušeného křišťálového skla a zdejší hlavní atrakcí je Kristallwelten (Křišťálové muzeum).
V Jenbachu mne láká odbočit k jezeru Achensee, nejkrásnějšímu a největšímu tyrolskému jezeru, ale znamenalo by to zdolat 400 výškových metrů, což zas taková legrace není... Zprava se do Innu vlévá řeka Ziller - údolím řeky vede cyklostezka Zillertal-Radweg. K Mayrhofenu je to cca 30 km a následně se lze napojit u řeky Salzach na Taurskou cyklostezku. Přes Gerlospass s nadmořskou výškou 1531 m.
V Rattenbergu se ruda vyčerpala už v 17. století a dnes patří tohle městečko k nejmenším městům Rakouska. Dominantou pěší zóny jsou výlohy s prezentací výrobků zdejších skláren. Hlad zaháním něčím, co ve stánku hned za mostem nazvali hamburger a jenom koukám - krása, ale zřejmě bych nic skleněného domů bez poškození nedovezla :-( Ale Edelweiss (česky alpská protěž či plesnivec alpský), zřejmě nejznámější horská květinka a symbol Alp ze stříbra a křišťálu byla fakt nádherná.
Za Wörglem se otevírá krásný pohled směrem na vrcholy v oblasti Wilder Kaiser - to špičaté by měl být Scheffauer s nadmořskou výškou 2111m.
Po pár dalších kilometrech je přede mnou Kufstein, kterému dominuje obrovská pevnost. Ve věži by měly být umístěny prý největší venkovní varhany na světě. Podvečerní světlo je skvělé na fotografování, ale ještě mám před sebou pár kilometrů, takže žádné zdržování a šlapat, abych dojela do kempu za denního světla!!!
Jsem na rakousko-německé hranici a krajina se mění. Skalnaté alpské vrcholky přecházejí v zalesněné oblé kopce bavorského podhůří Alp. Řeka s prudkým spádem se zklidňuje - stojí zde první z 16 vodních elektráren na Innu a valná část cyklostezky mne odsud povede po totální rovině po šotolinových hrázích.
Je nejvyšší čas zakempovat - široko daleko jediný je na mé mapě kemp před městečkem Flintsbach am Inn zvaný Inntal camping na německé straně řeky.
Na titulní straně své webové prezentace uvádění větu "So idyllisch kann Camping sein!", ale z mého pohledu to byl ten vůbec nejhorší kemp z celé trasy a idylu si rozhodně představuji jinak :-( Ten kemp je umístěný sice u jezera, ale 100 metrů od dálnice, po které celou noc sviští nekonečný proud aut mezi Mnichovem resp. Salzburkem a Innsbruckem :-( Nemluvě o skutečnosti, že zřejmě u vedlejšího jezera se už od brzkého rána hlučně těží štěrk.
Pokračovanie článku:
Autor: Alena Ilčík