Cyklotrasa spojující italské Grado a rakouský Salzburg - Ciclovia Alpe Adria Radweg - etapa č.6
Mallnitz - lanovkou pod Ankogel a pěší výšlap - Mallnitz - Tauernský železniční tunel - Böckstein - Bad Gastein, 10 km pěšky, 12 km vlakem, 19 km na kole
Po včerejší pozdně odpolední bouřce je ráno obloha opět čistě modrá, takže plán prohlédnout si krajinu pěkně z výšky by se mi mohl podařit. Sice jsem si včera zaplatila jednu noc, ale snad to nebude až tak vadit, když tady stan s kompletní výbavou nechám. Rozhodně mi to takhle připadá jako mnohem schůdnější varianta, než nechat plně naložené kolo zamčené pod lanovkou. Ale kolo sebou jako dopravní prostředek vezmu - dolní stanice lanovky je odsud minimálně půlhodiny hodně svižné chůze.
Kabinková lanovka Ankogelbahn s jedním přestupem umožňuje rychlý a pohodlný přesun o 1355 výškových metrů. V létě jezdí od 27. června do 11. října od 8:30 do 16:30 s polední pauzou každou půlhodinu a pokud chcete jízdenku zpáteční, zaplatíte 25€. A ta nejdůležitější informace - poslední odjezd do údolí je v 16:00!!!
Jsem v nadmořské výšce 2636 m a je to nádhera. Pro začátek se vydám samozřejmě na vrchol Arnoldhöhe přímo nad horní stanicí lanovky. Donedávna na něm stávala chata zvaná starý Hannoverhaus, dnes nahoře zbyla jen kaplička, či přesněji řečeno mauzoleum s popelem Johanna Karla Moritze Arnolda, a nový Hannoverhaus stojí kousek pod horní stanicí lanovky, takže je mnohem přístupnější pro turisty, ale především v zimě pro lyžaře.
Fantastické jsou odsud výhledy na Ankogel, Grauleitenspitze a na hřebeny Taur až ke Grossglockneru. Na svazích Ankogelu jsou čtyři ledovce: největší Kleinlendkees, Radeckkees, Lassacher Kees a již zanikající Plessnitzkees a nahoru je to od chaty Hannoverhaus 3 hodiny. Což by se časově zvládnout dneska dalo, ale jen za podmínky, že bych se nenapojila na špatnou pěšinu :-( Ta mne dovedla na vrchol Grauleitenspitze (2891 m) a pokračovat po hřebínku směrem na Ankogel nelze - je nutno se pořádný kus vrátit :-( A navíc bylo z vrcholku Grauleitenspitze vidět, že stezka vede po sněhu (ledovec Lassacher Kees).
Vracím se k chatě a po výborné gulášovce (do pytlíku jsem kromě pláštěnky a teplého oblečení dostala jen čokoládu, takže mi nezbylo než utratit pár eur) vyrážím po vrstevnici k jezeru Kleiner Tauernsee a od jezera mne pěšina přivádí k přestupní stanici lanovky.Je nejvyšší čas zamířit dolů a opět sednout na kolo. Ještě toho musím dneska hodně stihnout...
V kempu se rychle balím, autovlak Autoschleuse Böckstein - Mallnitz jezdí v hodinových intervalech, tak ať nemusím dlouho čekat.
Auta najíždějí po rampě na speciální vagóny a pro jejich osádku a případné cyklisty (jízdenka pro cyklisty stojí 5€) je určen jeden vagón vepředu. I řidič auta po nájezdu a zaparkování musí auto opustit a přesunout se do osobního vagónu, protože vše je vymyšleno tak, aby v případě požáru došlo k automatickému odpojení - aby se lokomotiva s osobním vozem dostala z tunelu tak rychle, jak jen to bude možné.Tauernský železniční tunel mezi Mallnitzem na jižní straně a Böcksteinem na severní straně je v provozu od roku 1909 jako jeden z mála železničních tunelů vedoucích pod hlavním alpským hřebenem. Jeho současná délka je 8,371 m a nejvyšší místo je v nadmořské výšce 1226 m. Před optimalizací z hlediska bezpečnosti a rychlosti v roce 2004 byl dlouhý 8,551 km a původní severní portál je dnes památníkem technické dovednosti našich předků.
Za 11 minut jsem na druhé straně, opustila jsem Korutany a ocitla se v Salzbursku.
Na lázeňské městečko Bad Gastein v nadmořské výšce 1002 m jsem se moc těšila, ale moc si z něj neužila kvůli dešti. Jeho charakteristickou podobu vytvářejí historické lázeňské a hotelové stavby tísnící se v úzkém údolí a léčivé účinky zdejších termálních pramenů znali již staří Římané. Dominantou městečka je Gasteinský vodopád dlouhý 341 m - Gasteiner Wasserfälle je od nepaměti nejpopulárnějším motivem zdejších pohlednic i fotografií z dovolené.
Více než dvě hodiny jsem strávila v autobusové zastávce postupným přioblékáním se s klesající teplotou a jediným pozitivem byl silný wi-fi signál z hotelu odnaproti, takže jsem si mohla pustit i pohled na radarovou mapu srážek. Je to místní bouřka, leje jenom tady... Spojení s domovem hlásí v Brně odpolední teploty na úrovni 35°C a sucho :-)
Setmělo se a spát v autobusové zastávce naproti luxusního hotelu rozhodně nemíním :-( Jede se do nejbližšího kempu a bude se stavět stan v dešti... Kur-Camping Erlengrund nemá chybu, nejen wi-fi, zásuvka na dobití mobilu, neomezené množství horké vody a dokonce je zde k dispozici i sušárna s nataženýma šňůrama :-)
Jednotlivé etapy nájdete tu:
Autor: Alena Ilčík