Cyklodovolená Morava – Bratislava -Vídeň (časť 2)
Prvú časť môžete nájsť tu: http://www.tourportal.sk/clanok/47/cyklodovolena-morava-bratislava-viden-cast-1
DEN ČTVRTÝ
Olda
Ranní vstávání vzhledem k vínu a množství kilometrů překvapivě v pohodě. Oproti včerejšku, je ovšem citelně chladněji a opět zataženo. Motáme se ranní Bratislavou, ale jelikož je neděle, není takový provoz. V občerstvení Šimáni si dáváme ranní kávu a prckové opět řádí na hřišti.
Podle Verči přípravu kávy obstaral Strapo se Separem. Rozuměj dva pokérovaný vyholený týpci v mikinách s kapucí. Přejíždíme přístavní most do Petržalky a pomalu nám začíná být jasné co bude leitmotivem dnešního dne. Protivítr .. čerstvý, poměrně silný, studený, západní protivítr. Na hraničním příchodu Petržalka vjíždíme opět do Rakouska. V Hainburgu am der Donau dáváme u řeky přestávku. Je to dneska fakt vyčerpávající. Měl to být odpočinkový den, ale vypadá to, že nám dá pěkně zabrat. Ten vítr je zlo. Přejíždíme po mostě Dunaj a sjíždíme na stezku národním parkem Donauen a vidím, že jsme se zmýlil, peklo přichází až tady, teda za předpokladu, že v pekle fouká vítr. Jedeme štěrkovou cestou po protipovodňovém valu, po obou stranách hustý listnatý les, vidíte trasu na několik kilometrů dopředu a přesně tímhle průsekem fičí. Kilometry se neskutečně vlečou, převod jak do prudkého kopce, ale nejde udržet souvislé tempo. U Orth am der Donau sjíždíme a hledáme obchod. Ten nacházíme, ale ouha, Rakušáci mají v něděli zavřeno. Kousek od vesnice u lesa svačíme a začíná to vypadat na krizi. Náročná jízda, dochází jídlo a voda. Naštěstí u nájezdu zpět na val nacházíme cyklobistro Hermis Radlertreff. Tam si alespoň můžeme dát něco k pití a doplnit vodu než budeme pokračovat v kilometrech tupého šlapání proti větru. Po dalších hodinách šlapání konečně dojíždíme do Vídně. U Rafinerie dáváme pauzu a Veronika musí Vojtíka kojit a následně vzniká foto pro rubriku Extrémní kojení :).
Jedeme podle řeky a všude spousty lidí trávících zde nedělní odpoledne. U vody jsou místa na grilování, betonové skruže, takže si všichni vyrazili udělat piknik. Dorážíme k prvnímu kempu, který Veronika vybrala. Plot a za ním několik maringotek .. mno to asi není správná volba. Pokračujeme dál tentokrát už do normálního kempu.
Je podvečer a máme toho dost. Postavíme stan, Verča zaopatřuje drobky a já ještě sedám na kolo a jedu, alespoň na benzínku s tím, že koupím colu a brambůrky. Naštěstí zjišťuju, že Rakušáci nedělní zákaz trochu ochcávají a na benzince funguje miniSpar s alespoň třemi regály základních potravin. Takže kluci budou mít banány a přesnídávku a jí pivo. Večer je parádní západ slunce nad Vídní a poměrně kosa, asi největší od doby kdy jsme vyrazili. Večer sedíme a s pivem a plánujeme co s trasou dál a ouha. Výluka Budějovice – Linz už skončila, ale nahradila ji jiná výluka na stejné trase. No paráda, takže díky České Dráhy, bohužel se dál podle Dunaje nepodíváme a musíme to stočit zpět do Česka. Alespoň máme důvod se na Dunajskou stezku vrátit příští rok a projet ji pokud možno celou.
Veronika
A máme tu další den. Odpočatí, nasnídaní vyjíždíme s příslibem odpočinkového dne směr Vídeň. Kdy já se už poučim a Oldovi přestanu jeho odpočinkové dny věřit. Promotáme se Bratislavou, dáme si kávičku u dvou rapperů, klucí se pohoupou na houpačká a šup šup do Rakouska. Nesmí nám chybět fotka kontejnerů a Bratislavského hradu. Když přejíždíme hranice cítím že něco neni úplně v pořádku. Níkdo nejede naším směrem. Všichni proti nám a debilním úsměvem na nás koukají. Brzy pochopím proč. Odpověď je celkem jednoduchá. Vítr, vítr jo a abych nezapomněla vítr. Dupu do pedálů ale když koukám kolem sebe zjišťuju že se má rychlost snížila na minimum…jet o trochu pomaleji stojím. Stále proti nám potkáváme usmáté cyklisty. Jen mě úsměv na tváři nějak chybí. Přejíždíme nekonečnej most pod kterým se chytáme cesty která vede středem valu a vypadá to že na té chvilku pojedem. Snažím se zlepšit náladu povídáním ale bohužel si cestu do mé pusy najde nějaký ohavný tvor kterého polknu. Začnu natahovat na zvracení a dělá se mi špatně. Můj milý manžel přes slzy smíchu skoro nevidí na cestu. Nadávám že toho odporného tvora musím zapít ale bohužel není čím. Sjíždíme do městečka ale jak jinak neni nic otevřeného. Nakonec se nám povede najít menší hospůdku kde si dáme limču a pivko. A hurá zpátky na nekonečnou cestu do Vídně. Protivítr neustává jen se občas mění na boční vítr. Hurá konečně Vídeň. Zjišťujeme, že podél Dunaje lidé rádi grilují. Pečené maso voní po celé stezce. Mám zde vyhlídlé dva kempy. Přijíždíme k prvnímu. Vidíme pár maringotek a najdenou pochopím název Wagenplatz. Tak tady teda ne no. Popojíždíme dalších pár km a dojíždíme nad pumpu do kempu, kde mě Olda zanechá u stanu a sjíždí pro něco k jídlu a pití na večer na benzinku, což je jediný otevřený krám který potkáváme protože v Rakousku mají v neděli všechny krámy zavřeno. Uspáváme prcky a před stanem si zabalení do spacáku povídáme o dalším dnu. Máme to rakouskem dál a…a nic…najednou zjištujeme že pokud se budeme držet našeho plánu dojet do Linze nemáme se jak dostat domů neboť mají české dráhy novou výluku. Takže další změna plánu. Vrátíme se zpátky do kempu Apollo a z něj další den navštívíme kamarádku Bodlinu v Tišnově. Vypadá to ale že nás čeká pár kopečků…jdeme radši spát ať si trochu odpočinou bolavé nohy.
Mapa den čtvrtý 75 km https://mapy.cz/s/1dYjk
DEN PÁTÝ
Olda
Tak noc byla opravdu chladná a ani ráno není žádné vedro. Vítr je slabší a neprší, tak to snad bude dobrý. Nějaký nástřel trasy jsem večer vytvořil, tak jsem sám zvědavý do jaké míry bude nutné improvizovat. Ráno balíme a vyrážíme poměrně časně, což v našem podání znamená před osmou. Sjíždíme k Dunaji a jedeme přes město po perfektní cyklostezce. Kolem kancelářské budovy, ale kde jsou lidi ? Bouchla atomovka ? Epidemie ? Po 15 ti kilometrech městem 5 lidí ? Google, aha dneska je v Rakousku Svátek, tak to bude opět fajn protože si nenakoupíme. Dunaj opouštíme u Korneburgu, kde potkáváme benzinku se Sparem. Ještě, že tak. Opět nákup na zbytek dne, protože se nedá spoléhat, že něco potkáme a ještě kafe navrch. No a teď cestou neprozkoumanou. Snažil jsme se vybrat co nejmenší zlo, ale z cesto do Vídně vím, že silnice od Brna má poměrně zvlněný profil. No a taky, že jo. Vesničky a městečka, přes které jsme projížděli si pamatuju poměrně matně a pletou se mi. Enzersfeld, Putzing, Ulrichkirchen, Niederkreuzstetten, Miistelbach, Pysdorf, kdo si to má pamatovat ? Fakt je takovej, že foukalo i když méně. Nikde žádné dětské hřiště, první až 10 km před hranicemi.
Cesta kopeček za kopečkem, takže když jsme v šest dorazili opět do kempu Apollo, byl jsem vytahanej jak opička na gumě. Poslední úsek mezi vinicemi byl poměrně pěkný, ale tenhle den byl spíše nutnost, abychom se dostali domů.
Veronika
Naše dětičky jsou lepší než budík. Po šesté vstáváme a zima nás brzy vyhání do sedel kol kde se aspoň zahřejeme. Těšim se že uvidim Vídeň a nakoupíme si něco dobrého na cestu. Ale proč nikoho nepotkáváme? To chodí do práce později? nebo dřív? Hele Oldo neni on svátek? Koukáme na internet a ano…Svatodušní pondělí. Takže zase žádný otevřený krám. Ještě že tady mají ty benzinky s MiniSparem. Projíždíme vesničkami s kopečkami. Nemáme na to zrovna zvyklé nohy a když si vemu dva předchozí dny. Jeden extra dlouhý a jeden extra větrný únava už je opravdu velká. Slibujeme Olíkovi že mu zastavíme na každém hřišti (vím jak tento slib u Oldy vypadá – asi jako na Šumavě v každé hospodě si po cestě na Novou Hůrku dáme pivo – samozdřejmně cestou žádná hospoda neni). Hřiště ale nakonec jedno potkáváme. Stavíme odpočíváme svačíme a koukáme že máme před sebou snad už jen posledních pár kopců. No je jich víc jak pár ale díky bohu už jsme v Lednici. Kupujem stáčené víno zmrzlinku Olíkovi a po přejetí odbočky si ještě přidáváme kilometr navíc a díky bohu kemp. Neni chuť stavět stan a cena chatky 450,- není tak hrozná. Dostáváme chatku hned vedle naší minulé. Večeře, koupání, Olda do sebe otočí litr červeného a padáme do postelí s hrůzou zítřejších kilometrů na kole.
Mapa den paty 107 km https://mapy.cz/s/1dYq5
DEN ŠESTÝ
Olda
Dnešní plán je dojet do Tišnova, za Verči kámoškou Bodlinou. Ráno opět šedivo a chladno a pro změnu vítr. Těším se, že pojedeme krajinou kolem Nových Mlýnů, ale moc si to neužívám.
Počasí opravdu nepříjemné, po včerejších kopečkách stehna v jednom ohni. Cesta podle nádrže je opravdu rozbitá, takže žádná radostná projížďka.
V Dolních Věstonicích zastavujeme na hřišti a pak musíme přejet nepříjemný kopeček do Pouzdřan, kde zjistíme, že Olík ztratil botu. Takže si kopeček, přejedu ještě jednou, abych ji našel. Když se opět rozjedeme, tak se do mě opře protivítr a začne silně pršet. V tu chvíli toho mám dost a volíme, že si zkrátíme cestu vlakem do Brna. Když, ale vlak přijede a zjistíme, že jede až do Tišnova, nějak není o čem přemýšlet. Není třeba to lámat za každou cenu přes koleno, myslím, že si to po předchozích dnech zasloužíme a prckové taky. U Bodliny si Olík a Vojta může hrát s Filípkem a tak vůbec jsme rádi za výdobytky civilizace. Holky se dlouho neviděli tak si mají co říct a mě odpočinek taky prospívá. Tímto díky Bodlině za azyl, že si nás smradlavé a špinavé s hromadou krámů vzala do bytu.
Veronika
Ráno je opravdu bolavé. Ach ty nohy. Ale co dnes mě čeká večeře v podobě objednaných řízku u mé kamarádky, salátek a i nějaká ta sladkost na závěr. Počasí nic moc, cesta nic moc. Dohadujeme se, že potřebujeme odpočinek. Dojedem do Brna a pak už sedneme na vláček do Tišnova. Změna plánů přichází ve chvíli kdy si sjedeme dlouhý hezký kopeček a dole zjistíme že Olík ztratil botu a Olda ji jede hledat. Přijede dost bez nálady. Rozjedem se do mírného kopečka. Najednou boční vítr a déšť. Olda strhne kolo pod stříšku sleze z kola a nadává jdeme na vlak. Dojedem do Brna vlakem a pak na kole do Tišnova. Vláček přijíždí za 20 minut. Sedíme odpočíváme. Koukám na jízdní řád a když zjistíme že vlak jede přímo až do Tišnova mění opět plán. Dnes už bylo kola dost. Voláme Bodlince zda nevadí že dorazíme dřív. Nevadí….Přijíždíme smradlaví bolaví špinaví a hladoví. Díký bohu že ji mám a znám:) Jdeme na procházku s dětma, dáme kávičku, večeři, děti usínají, Olda usíná a my až do jedné do rána drbeme a popíjíme víno. No spíš piju já…teď už vim proč…další miminko do party:) Ale už musím jít vážně spát. Dohodli jsme se že přeci nepojedem až domů vlakem. Vystoupíme si v Kolíně a ještě se projedem.
Mapa den sesty 26 km https://mapy.cz/s/1dYqS
DEN SEDMÝ
Olda
Den poslední, ale dovolenka ještě neskončila. Z Tišnova domů nedojedem, ale přiblížíme se vlakem do Kolína a domů si to zase došlapeme. Počasí není nijak překrásný, ale je tepleji a místy slunko a hlavně bez toho prašivýho větru.Takže z Kolína přes Osek do Libice a odtud už to známe. Labskou stezku z Hradce jsme jeli častěji, než kteroukoliv jinou. Naposledy vlastně na Velikonoce z Hradce. Kilometry ubíhají rychle, u Nymburka si dáme polívku, v Přerově pak stavíme u skanzenu na oběd no a v Čelákovicích na hřišti. Asi nemá cenu vyprávět o tom, že se Olíkovi vážně pryč nechtělo. A pak už notoricky známá cesta do Brandýsa a přes Kostelec do Neratovic.
Konec nebyl úplně podle představ, ale cesta je pro nás cíl a toho jsme se drželi. Cestu jsme zvládli bez úhony, prckové stejně tak a dokonce bez technických problémů. Hlavně nám to ukázalo, že se nemusíme bát se do podobných dobrodružství pustit a můžeme povolit uzdu naším plánům na cesty do vzdálenějších destinací.
Veronika
Blázni, jste blázni myslí si o nás Bodlinka po tom co kolem páté vstáváme a vydáváme se na vlak směr Kolín. Cesta vlakem uteče rychle a hurá do posledních desítek kilometrů směr domov. Počasí je celkem dobré. Neprší nefouká a to je hlavní. Den si děláme s více přestávkama na jídlo a na pohrání na dětském hřišti. Tak hurá už jen naše klasika Brandejs Kostelec a jsme doma. Zvládli jsme to. A teď si dáme pár týdnů odpočinek a hurá do Německa:)
Mapy den sedmy 82 km https://mapy.cz/s/1dYsX
odkaz na fotogalerii https://goo.gl/photos/ZtapbvHFdfBTpo4w5