Cyklotrasa spojující italské Grado a rakouský Salzburg - Ciclovia Alpe Adria Radweg
Už chybí jen zakoupit 4 metry bublinkové fólie v Domácích potřebách a budu mít všechno pohromadě :-) Po loňském cykloputování převážně po cyklostezce Via Claudia Augusta z italských Benátek do rakouského Lince přes Alpy ve stopách Římanů mám letos v plánu něco podobného.
Ciclovia Alpe Adria Radweg https://www.alpe-adria-radweg.com/en/ spojuje italské Grado a rakouský Salzburg a já se nebudu muset namáhat vytlačit plně naložené kolo do nějakých závratných výšek - hřeben Vysokých Taur, nejdelší a nejmohutnější horský systém rakouské části Východních Alp překonám železničním tunelem za pouhých 5€ autovlakem. Tauernský železniční tunel mezi Böcksteinem a Mallnitz je v provozu od roku 1909 a je 8,371 km dlouhý!!!!
Tahle akce nebyla jako většina mých ostatních plánována až na poslední chvíli. Protože autobusy společnosti Student Agency do Itálie nejezdí každý den, bývají kompletně vyprodané a přepraví maximálně dvě složená a zabalená jízdní kola. A taky proto, že včasné železniční jízdenky jsou nesrovnatelně levnější než běžné jízdné, ale platí jen v ten určitý den.
Z Alp k moři nebo obráceně? Z hlediska dopravy se jeví jako nejvýhodnější začít v Udine, kam mne doveze bez přestupu autobus Student Agency (1400Kč dospělý, 250Kč kolo), udělat si zajížďku k moři a poté vyrazit na sever směrem Salzburg.
A ze Salzburgu do Brna? Variant se nabízí více:
- přes Salzburg jezdí autobusy společnosti Student Agency z italského Janova do Prahy (jenže představa, jak čekám kdesi v cizině o půlnoci na neznámém autobusovém nádraží na neznámém nástupišti s hromadou zavazadel, od kterých nemohu odejít ani je jednoduše o pár desítek metrů přemístit, je jako z hororu)
- mohla bych si dovolenou o nějaký den prodloužit a dojet až do Lince a poté pokračovat vlakem přes České Budějovice (ale to jsem si vyzkoušela loni, šlapání kolem řeky spoutané do kaskády přehrad placatou krajinou je v podstatě celkem nuda a cestování "rychlíkem" z Českých Budějovic do Brna taky)
- ze Salzburgu jezdí vlaky přes Vídeň do Brna (ale protože budu cestovat s kolem, musím mít rezervaci místa pro kolo)
Varianta třetí se mi líbí nejvíc, ale stránky Českých drah se svým e-shopem mě přivádějí k šílenství. Už se sice dopracovali k tomu, že si z pohodlí domova zakoupíte jízdenku pro dospělého ze Salzburgu do Brna (plné mezinárodní jízdné za 70€, ale zřejmě by se mohlo podařit koupit včasnou jízdenku za 24€), ale povinnou rezervaci místa pro kolo za 3€ a povinný mezinárodní doklad pro přepravu jízdního kola za 10€ přes e-shop nezískáte... A za nákup na přepážce je přirážka 50Kč... Ale hlavně nezískáte přes internet informaci o tom, zda-li tam vůbec ještě nějaké místo k dispozici je...
Ale internet naštěstí nezná hranice. Vyjde to dráž, ale nemusíte si dělat žádné starosti. Na stránkách ÖBB stačí pár kliků - ano, chci cestovat s kolem, ano, chci pro kolo jízdenku, ano sleva SparSchiene Tschechien bude fajn (včasná jízdenka Česko), ano, na jméno Alena Ilcikova, ano, zaplatím kartou a v mailu mám obratem vygenerovaný odkaz na jízdenku ve formátu pdf, kterou je nutno vytisknout na papír. Bude to s jedním přestupem, takže to máme jízdenku Salzburg/Graz/Brno SparSchiene Tschechien za 34€, rezervaci místa a místa pro kolo do IC 513 Salzburg/Graz za 3€, 1xInternationale Fahrradkarte za 12€ a rezervaci místa a místa pro kolo do RJ 78 Johann Strauss Graz/Brno zdarma. A užiji si to jako parádní vyhlídkovou jízdu přes půl Rakouska spoustou tunelů včetně průjezdu přes Semmering, první horskou železnici světa z roku 1854. A občas dokonce rychlostí 160 km/hod.
Autobus z Brna do Říma odjíždí v pátek v 21:00 - do Udine je to 610 km a autobus to zvládne za 8 hodin, takže je 5:00, když začínám skládat kolo zpět do pojízdného stavu na liduprázdném autobusovém nádraží v centru stotisícového města Udine. Bublinková fólie je pro tento účel naprosto dokonalá - balení i rozbalování je s pomocí lepící pásky otázkou okamžiku a rozhodně jsem nemusela mít žádné obavy, že by to kolo mohlo poškodit zavazadla spolucestujících.
Po loňských špatných zkušenostech s navigací převážně podle papírové mapy a doplněnou mobilem, u kterého jsem ale v maximální možné míře šetřila baterii, jsem letos neváhala a přibalila GPS značky Garmin Oregon a zásobu monočlánků - až dojdou, koupím v nejbližším supermarketu nové. Cyklotrasu Ciclovia Alpe Adria Radweg mám v GPSce nahranou a zvýrazněnou - ve formátu gpx ji lze stáhnout ze stránek www.alpe-adria-radweg.com. A žádné bloudění kvůli chybějícího značení tentokráte nebude :-) A sice trošku předbíhám, ale tato příprava se opravdu vyplatila, protože celá italská část je značená pouze ve směru od hor k moři a já jela přesně obráceně :-)
etapa č. 0: Udine - Grado, 52 km
Mým dnešním cílem je městečko Grado na pobřeží Jaderského moře - sice se budu zítra přes Udine zase vracet, ale moře si prostě nemohu nechat ujít. Což znamená, že mám před sebou 50 km mírně z kopce. Z nadmořské výšky 70 m na nulu :-)
Zvládla jsem to celkem rychle, se snídaňovou pauzou a několika fotopauzami přijíždím do Grada v 10:00 a už se moc těším na koupání, protože je děsný hic. Jsou zde pláže placené i neplacené, přičemž ty neplacené se nacházejí na západním konci městečka. Pláže s jemným pískem mají velmi pozvolný vstup do moře a jsou tedy vhodné i pro děti a neplavce. Zato pro cyklisty vhodné nejsou ani trochu - protože potřebuji mít kolo s bagáží stále pod kontrolou a pokud možno ve stínu, nemám až tak moc na výběr. Ale prohřátá voda je opravdu báječná...
Grado má bohatou historii. Za římských časů bylo předměstím vzkvétajícího města Aquileia, ležícího 10 km ve vnitrozemí. Byť městečko může na první pohled připomínat malé Benátky, místní obyvatelé rádi připomínají, že Grado bylo slavným přístavem již za Gaia Julia Caesara, tedy v době, kdy Benátky ještě zdaleka neexistovaly.
V 5. století, v době zániku Západořímské říše, prchla do bezpečnějšího ostrovního Grada před nájezdy barbarských kmenů z východu většina obyvatel Aquileie, včetně tamního biskupa. A právě z této doby pochází katedrála Grada, Sant´Eufemia s baptisteriem, jakož i bazilika Santa Maria delle Grazie. Od 6. století patriarcha z Grada ovládal celé pobřeží Benátska, až do roku 1451 tak Benátky podléhaly z pohledu církevní hierarchie Gradu. Poté se však již Grado začalo propadat do bezvýznamnosti, odkud je znovu pozdvihl až turistický ruch spojený s lázeňstvím, který se zde začal rozvíjet během rakouské nadvlády v letech 1815 - 1918. Především v 19. století zde byly vybudovány nádherné pláže, které z Grada udělaly přímořský resort číslo 1 v tehdejší monarchii.
Staré město je udržováno v původním historickém stylu a má svou atmosféru a půvab. Úzké uličky a malá náměstíčka zvou k romantickým toulkám a laguna, která město obklopuje, je dalším tahákem, který svádí do Grada návštěvníky z celého světa. Bahno je léčivé :-) A vlastně je to nejbližší středisko italského Jadranu ze směru z ČR :-)
V oblasti Grada je několik kempů, ale v žádném z nich se nedostanu pod cenu 20€ za noc a žádný geniální nápad, jak se zašít na noc někde na pláži mne nenapadá, takže tady nocovat rozhodně nemíním. Svou návštěvu končím ochutnávkou pravé italské zmrzliny (je takové horko, že ji namísto do kornoutu dostávám do kelímku se lžičkou) a doplněním PETky s pitnou vodou a vydávám se na cestu.
etapa č. 1: Grado - Aquileia - Palmanova, 30 km
Vyrážím z Grada od Jaderského moře v pozdním odpoledni směrem na sever a až do Udine pojedu v podstatě po stejné trase jako ráno. Což má své výhody - vyhnu se nepříjemným místům s šotolinou, protože je sobota a provoz na hlavní silnici není až tak příšerný, jak by to mohlo vypadat ve špičce a taky jsem si ráno vyhlédla u Palmanovy vhodné místo k přenocování.
Takže pro začátek opět pětikilometrová hráz zpátky na pevninu. Laguna v pozdním odpoledni vypadá za přílivu mnohem fotogeničtěji, ale dopoledne částečně bez vody zas byla rájem spousty ptáků.
Aquileia je město plné historie. Jedno z největších a nejbohatších měst rané římské říše, bylo zničeno v polovině 5. století Attilou, když Hunové plenili celý sever Itálie. Většina města, která se zachovala, zůstává stále neodkryta pod zemí. Patriarchální bazilika se zvonicí byla postavena na místě staré křesťanské stavby ze 4. stol. v 11. století a hrála velkou roli v šíření křesťanství ve středoevropském regionu. Může se pochlubit výjimečnou mozaikovou dlažbou s výjevy ze Starého zákona - jedná se o největší ranokřesťanské mozaiky v Evropě.
Římská Via Iulia Augusta funguje dodnes jako hlavní cesta. Právě zde, v Aquilei, končila jantarová stezka s počátkem u Baltského moře. Aquileia byla známa také díky svému říčnímu přístavu, jehož ruiny si lze také prohlédnout.
Dalším úžasným městem je Palmanova. Má z obranných a vojenských důvodů tvar devíticípé špičaté hvězdy a mezi cípy hvězdice vyčnívají valy tak, aby se jednotlivá místa mohla navzájem chránit. Benátčani město začali budovat v roce 1593 a další linie opevnění byla přistavěna v době napoleonské nadvlády. Pohled na toto město je nejdokonalejší samozřejmě seshora, takže tady je pro představu odkaz do letecké mapy.
Město obklopuje příkop a pouze tři monumentální brány dovolují vstup do města: Porta Udine, Porta Cividale a Porta Aquileia.
Piazza Grande, dokonale šestiúhelníkový prostor, je hlavním náměstím Palmanovy a velká korouhev uprostřed je symbolem města. I katedrála je jedním z nejlepších příkladů benátské architektury v oblasti Friuli-Venezia Giulia - její zvonice byla záměrně krátká, aby ji nebylo vidět přes městské hradby.
A protože oblast před branou Porta Udine je označena jako "picnic area", rozhodla jsem se přenocovat právě zde.
Jednotlivé etapy nájdete tu:
Autor: Alena Ilčík