Čtvrtý den patřil cestě od Balatonu směrem k Neziderskému jezeru. Na začátku jsme navštívili buddhistickou stúpu v Zalaszántói, zastavili se v městečku Sümeg s pěkným hradem tyčícím se nad městem, ale také ochutnali výborný maďarský meloun. V obci Celldömölk jsme si prohlídli město a na chvíli odpočinuli.

V úterý, čtvrtý den našeho putování si oproti předcházejícím dnům dopřáváme delší spánek a z našeho stanoviště vyjíždíme až v sedm hodin. 

Chvíli poté co jsme vyjeli, zjišťujeme že jsme se včera špatně dohodli a že je třeba ještě zajet k buddhistické stúpě a tak trochu musíme změnit směr. 
Po včerejším výšlapu od Hevízu, nás čeká nejdříve sjezd na druhou stranu kopce a poté už cesta vede vlnitým terénem na Zalaszántói. 
Za obcí pak v dáli již vidíme špičku stúpy. K našemu překvapení se ale nachází na kopci. Říkám si, že než se tam vyškrábeme tak to bude na dlouho, ale nakonec vše dopadne úplně jinak.
Ze silnice nejdříve odbočíme na zpevněnou cestu, z které od křižovatky sice kousek kola tlačíme do prudkého kopce, ale pak už se cesta narovná a my jsme nahoře celkem brzo.

Buhddistická stúpa v Zalaszántói stojí ve výšce 316 metrů, je 30 metrů vysoká a 24 metrů široká a je tak největší v Evropě. Buddhistická stavba je symbolem klidu a míru.

Obcházíme stúpu po směru hodinových ručiček, zacinkáme si na zvonečky, nakoupíme ještě drobné dárky a pokračujeme dále v naší cestě.

Oproti včerejšku se trochu ochladilo na 17°C, vítr také fouká z boku proti nám, ale my pokračujeme stále dál na Sümeg. Již z dáli je vidět nad městem hrad na vápencovém vrchu, jehož začátky pocházejí již z 13. století, ale samotný hrad pochází z 18. století a je to jedna z nejlépe dochovaných pevností v Maďarsku.

Výsledkem mnohaleté přestavby je mohutný komplex budov a opevnění majestátně se vyjímajících na 270 metrů vysokém kuželovitém vápencovém vrchu. Dnes je opravený hrad v soukromých rukou a konají se zde různé akce a rytířské turnaje. My jsme nakonec nahoru nejeli, ale možná jsme o dost přišli...

V Sümeg jsme ale zůstali déle, nejdříve zajeli k biskupskému paláci a pak pokračovali do centra, kde jsme si v místní pekárně nakoupili chutné pečivo a v malém krámku pak vynikající maďarský meloun.

Ze Sümeg se rozhodneme pokračovat po silnici přímo na Sárvár, ale před polovinou cesty, kdy se rozmýšlíme jestli to nevzít na Jánosháza, narážíme opět na značku, která zakazuje cyklistům cestu po silnici 1. třídy. Jak jsme zjistili, už jsme po ní nějakou dobu jeli :). Tím je vlastně rozhodnuto a my sjíždíme přes Jánosháza na Celldömölk.

V Celldömölk si děláme zastávku na odpočinek, trochu projdeme město a ve Penny a Spar nakoupím něco navečer a nějakou maďarskou specialitu domů. Původně jsme chtěli také jít do zdejších termálních lázní, ale nakonec se na to nákupů zapomnělo.

Další naše cesta vede po vedlejších cestách za Kemenesmihályfa kousek do kopce a poté již po rovině přes Ostffyasszonyfa a řeku Rábu do obce Nick.

Před obcí Nick uvažujeme, že by jsme zašli vykoupat do místní štěrkovny, která má pěkně čistou vodu, ale nakonec objevujeme tabulky s přísným zákazem koupání. V obci se jen ovlažíme vodou a poté podjíždíme pod dálnicí do obce Répcelak.

V obci Répcelak si dáváme menší večeři a pak již hledáme místo našeho dnešního ubytování. A protože mám dnes narozeniny přijde na řadu i menší oslava :)

INFO

Autor: Petr Mikeska (https://petmikeska.blogspot.sk)